Se svátkem Svatého Martina máme spojenou hlavně husu, Svatomartinské víno a ořechové rohlíčky. Ale výšlap? Od letoška už ano!
Napadlo mne to vlastně náhodou. Ráda spojuji nordikové akce s nějakou dobrotou na závěr – obědem v restauraci nebo kávou a dortem v cukrárně – pro radost a doplnění energie. A právě jedna ze svatomartinských tradic mne navedla na tenhle výšlap a jeho zakončení. Podle jedné z legend se Martin z Tours, důstojník císařské gardy, za jednoho mrazivého večera roku 335 při návratu do vojenského tábora v Amiens podělil se spoře oděným žebrákem o svůj plášť. A my se na jeho památku dělíme o rohlíčky. A místo pro sraz a posezení v jednom? Rabochův mlýn.
Umístěný v údolí Přílepského potoka, mezi obcemi Malé Přílepy a Železná na Berounsku, s krásnou zahradou a spoustou cest, kam se vydat… (á propos, víte, že se tu konají nádherné svatby a že si můžete celý mlýn pronajmout?) Zrenovovaný díky laskavé péči a píli nového správce, který je navíc můj kamarád. A věřte nebo ne, jmenuje se Martin 🙂 Takže bylo jasno!
Výšlap jsem záměrně vypsala jako rodinný, abych rozšířila okruh účastníků i mimo walkerskou komunitu. A byla jsem moc zvědavá, kolik z nich se rozhodne napéct rohlíčky – za chvíli se to dozvíte 🙂
Opravdu mne potěšilo, že s námi vyrazily i děti. Ještě před odchodem jsme se nastartovali kofeinem z kávy a po silnici vyrazili do Malých Přílep. Drobně pršelo. Projíždějící auta asi měla takhle kvečeru nevšední zážitek – osvětlený had, vinoucí se těsně u krajnice a povětšinou máchající holemi 🙂
Po necelém kilometru jsme se stočili na zelenou značku, které nejdřív klesala k Přílepskému potoku a pak začala stoupat lesem k rozcestí pod rozhlednou.
Tady si dovolím mírně dobrodružnou vsuvku. Dva z účastníků mne nezávisle na sobě upozornili, že se v lese koná odstřel prasat – a to zrovna v době našeho výšlapu. No, nebudu zastírat, že ve mně hrklo. Tuhle informaci jsem dostala i z OÚ Chrustenice, tak jsem pro jistotu ověřila, jak to mají pánové z Honebního společenstva Vráž naplánováno. A ulevilo se mi, když mi bylo sděleno, že po páté hodině už v lesích nikdo střílet nebude. Tak jsem jen doufala, že tam nebudou pobíhat vyplašení divočáci!
Těsně pod rozhlednou Lhotka nás čekalo nejprudší stoupání, které mírně ztěžovalo kamení a bláto. A už jsme byli nahoře a vtipkovali, že je škoda, že je rozhledna zavřená… Tak jsme si na ni aspoň posvítili, vynasnažili se nehýbat na fotce (pěkné světelné efekty 🙂 a vydali se z kopce směrem k obci Lhotka. Jeden úsek vedl uzoučkou klikatou cestou skrz akátové houští, ale po chvilce jsme už scházeli na silnici.
Modrá značka nás vedla zase jinudy k rozhledně, po chvíli jsme z ní odbočili na louku. A čekal nás závěrečný, neznačený úsek. Když tudy chodím ve dne, hravě dohlédnu k místu, kde se polní cesta napojuje na silnici k mlýnu. A teď, potmě? Holt jsme to střihli přes louku tak trochu “na pankáče” a trefili jsme se 🙂
Určitě nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že už od rozhledny jsme se těšili na teplo mlýna a čaj. Bylo totiž asi pět stupňů a od startu drobně pršelo.
Jste zvědaví, jak to bylo s těmi rohlíčky? Obrázky v galerii napoví – každý něco přivezl 🙂 Sešly se klasické s ořechovou náplní, veganské, dokonce i vanilkové 🙂 Verčina spolužačka Sára napekla skořicové hvězdičky. K tomu si představte teplý čaj, kávu, hřejivý krb a máte dokonalou tečku za podvečerním výšlapem.
Shodli jsme se, že by byla škoda tohle místo, zážitky i dobroty zažít jen jednou, a tak vznikla nová tradice – Svatomartinský výšlap na Lhotku, i napřesrok z Rabochova mlýna. Doufejme tedy, že se tu opět za rok ve zdraví sejdeme – v sobotu 12. 11. 2022!
Lenka
Více fotek ve fotogalerii
